Museum Sudet, Mnichov, 2014

Při navrhování objektu jsem pracoval s myšlenkou vložit novou hmotu do stávající budovy, a tím ji pomocí jednoduchých zásahů rekultivovat. Nerespektuji tak znění původního zadání přistavět nový objekt muzea vedle stávajícího domu. I když se objekt na první pohled tváří jako zděný stěnový systém, je založen na monolitickém sloupovém uspořádání, se kterým pracuji a vsazuji do něj dvacetčtyři vertikálních hmot. Tyto prvky se noří v různých hloubkách do objektu, což poukazuje na starousedlost sudetských Němců. Čtyři objemy se propisují až na úroveň terénu. To symbolizuje fakt, že část sudetských Němců má své kořeny v této oblasti, sahající až k vládě Přemyslovců (Přemysl Otakar I). Čeští panovníci nechali sudetské Němce obydlovat horská území pohraničí Čech za účelem kolonizace. Obvodové zdivo stávajícího objektu je zachováno a symbolizuje hranici území Čech a Moravy. Skrze okna lze pozorovat, jak hluboko jsou jednotlivé objemy vsazeny do objektu. Fasáda je razantně ukončena po celém obvodu domu, což odráží příchod nacionalismu a zřízení protektorátu Čech a Moravy. Nad ukončenou fasádou se projevuje dělení objemu na čtyři územní celky. 1) Deutschböhmen – severozápad a sever Čech s centrem v Liberci 2) Sudetenland – sever Moravy s centrem v Opavě 3) Böhmerwaldgau – jih Čech s centrem v Prachaticích 4) Deutsch-Südmähren – jih Moravy s centrem ve Znojmě. O tři metry výše je patrná linie, kde tyto čtyři celky přechází ve 24 vertikálních věží. Tyto věže odpovídají dvaceti čtyřem krajským soudním částem z r. 1930. Každá z věží je jedinečná a vypovídá o počtu zde původně žijících a následně deportovaných sudetských Němců. Údaj o počtu a poklesu zde žijících Němců se odráží do výšky věže a jejího hmotného úbytku. Díky těmto informacím promítnutým do tvaru se pro každý kraj vykreslí jiná atmosféra odpovídající reálným číslům, umocněna odlišným použitím kameniva v betonu. Zvolený druh kameniva je typický pro daný kraj. Nerespektuji původní rozdělení expozice na tři výstavní oddíly, ale vytvářím rovnou 24 unikátních prostorů, z nichž každý reprezentuje daný region pomocí audiovizuálních prostředků. Např. expozice, která je umístěna v nejvyšší věži, představující oblast Chebu, je tvořena tmavou místností. V ní je umístěn skleněný výtah, kterým návštěvníci pomalu stoupjí vzhůru za světlem za doprovodu zvukové nahrávky jedoucího vlaku. Věž se směrem vzhůru zužuje, což podtrhuje atmosféru útlaku až nakonec návštěvník vystoupá na její vrchol, kde se mu naskýtá panoramatický pohled na Mnichov. Tato expozice symbolizuje cestu ze starého domova a hledání domova nového. Vstup do objektu je možný jednak z ulice Hochstrasse a dále i z nově vzniklé zahrady za budovou. Zahrada je spojena s parkem a pomocí schodiště s ulicí Am Lilienberg. V prvních dvou patrech (společně s podzemním) se nachází archiv a kancelářské prostory. Ve třetím a čtvrtém patře se odehrává expozice muzea. V nejsevernější části objektu se nachází čítárna, v níž jsou umístěny knihy a dokumenty s danou problematikou.